Výchova psa

 

Nejprve stojíme před rozhodnutím, jaké plemeno si pořídíme. Musíme si uvědomit, co od psa očekáváme a co s ním chceme či budeme dělat. Tedy jestli chceme mít společníka, psa pro sportovní nebo služební výcvik nebo psa loveckého. Je třeba mít na paměti, že existují různá plemena a jako taková mají různá využití, ale i potřeby.

Potom se musíme rozhodnout, zda si pořídíme fenu nebo psa. Pes je zpravidla statnější povahy, bývá i svéhlavější a při výchově a výcviku je „tvrdší“. Fena je zpravidla jemnější postavy a je poddajnější při výchově a výcviku. Rovněž je klidnější a přítulnější. Je třeba taky vzít v úvahu, že 2x do roka hárá a tedy vždy po dobu cca 21 dnů „má své dny“ 🙂 . V tomto období ji musíme hlídat, aby nedošlo k nakrytí, které jsme neplánovali.

V neposlední řadě je také třeba se rozhodnout, jestli budete svého psa krmit granulovaným krmivem, které dnes koupíte v každé Zooprodejně či internetovém obchodu zabývajícím se prodejem potřeb pro psy nebo budete pro svého psa vařit, což je časově mnohem náročnější a dovoluji si tvrdit, že je to i umění a potřeba praxe.

Samotná výchova psa (feny) začíná vlastně už u chovatele, tedy přesněji řečeno u jeho matky. Učí se soužití s ostatními štěňaty – členy smečky, zjišťuje povinnosti i práva každého člena této smečky. Doporučuji každému, kdo si chce pořídit jakékoli štěně a cítí se v roli začátečníka, aby se jel několikrát podívat k chovateli u kterého si štěně vybral (a nemusí se jednat jenom o štěně s průkazem původu), jednak na své štěně a jednak na celý vrch a matku, případně i otce. Uvidí, jak fena, potažmo oba rodiče, svá štěňata s láskou opečovává a chrání, jak je učí hře a psím dovednostem, ale jak je i přísně potrestá (aniž by je ale nějak trápila či týrala), když se proviní proti danému řádu.

Mezi 6. až 8. týdnem věku si štěně odebíráme a stěhujeme si ho k sobě domů, kde štěněti pokračuje výchova a to soužití s člověkem. Doporučuji domluvit se s chovatelem, od kterého si štěně bereme, aby pár dnů před odebráním štěněte dal do boudy nebo pelechu deku či hadr a ten dáme štěněti do jeho nového pelíšku u nás. Štěně tak cítí pach svého rodného pelechu a změnu přijímá klidněji. A to hlavně v noci, kdy je všude klid a štěně je v pelíšku samo. Přes den na procházkách a při hrách se svým páníčkem rychle na svou matku zapomíná. Někteří chovatelé radí dávat štěněti na noc do pelíšku ohřívací láhev, která nahrazuje teplo matky.

Pokud štěně v noci v pelíšku kňučí, je důležité, aby jste k němu nechodili (ani nikdo z rodiny) ho utěšovat a hladit. Pokud tak učiníte, štěně se bude stále kňučením dožadovat Vaší přítomnosti a následky takového počínání se mohou ukazovat v celém dalším společném soužití tohoto psa a člověka. Buďte důslední a trpělivý a štěně po dvou až čtyřech dnech na svoji předchozí smečku zapomene a bude spát již klidně. Může se sice stát, že štěně bude občas pofňukávat, ale pouze ze sna a to se stává i u dospělých psů.

Správná výchova psa je důležitá pro další úspěšný výcvik, ale i pro soužití s člověkem. Je samozřejmě lehčí vychovávat štěně, ale není to ani neřešitelný problém u dospělého psa, pokud není tzv. „zkažený“. Pak už mluvíme spíše o nápravě chování. Důležitou vlastností majitele psa by měla být trpělivost, protože každý pes je jiný a každému trvá různě dlouho, než se námi daná pravidla naučí. Některému psovi stačí opakování 3x, aby pochopil co od něho požadujeme, s jiným to budeme muset opakovat třeba 12x. A ještě jedna rada, nikdy nenechávejte emoce, aby Vás ovládali při výchově a výcviku psa. Pokud nemáte zrovna dobrou náladu, tak raději necvičte vůbec a běžte se štěnětem třeba jenom na procházku. K procházkám chci jenom dodat, že mají být častější, ale kratší. Štěně se rychle unaví a potřebuje taky svůj odpočinek.

Součástí výchovy štěněte je vytvoření hierarchie ve smečce a s tím je potřeba začít od prvních chvil pobytu štěněte u nového páníčka. Mezi osmým až šestnáctým týdnem života pejska se utvářejí základy jeho úspěšné výchovy. Svým chováním musíte utvrdit psa v jeho postavení ve Vaší smečce a to jde i bez použití nějaké síly. Například nejdříve se nají páníček s rodinou a až potom dostane svoje krmení pes. Při podávání potravy psovi mu nedovolíme, aby strkal hlavu do misky a páníčka odstrkoval. Musí to být naopak, čímž dáme psovi najevo, že my jsme silnější a u potravy budeme nejdříve my a až potom naše štěně. To platí i u dospělých psů. Během krmení buďte u psa a musí si nechat kdykoli do krmení sáhnout. Tuto činnost ale provádějte s rozumem, aby se pes vůbec mohl nažrat. Do dveří vcházejte první a pes až za Vámi. Pokud máte psa v bytě, učte ho, že při příchodu z venku čeká u dveří než mu otřete hadrem packy. Uvidíte, že se Vám to při dešti a blátě vyplatí. Rovněž vymezte štěněti místo, kde bude mít v bytě pelíšek. Do tohoto pelíšku Vás ale musí bez odporu pustit. Naopak ale, pokud si štěně či dospělý pes do svého pelíšku zaleze a spí nebo jenom odpočívá, nerušíme ho. Pokud v bytě pes smí například na gauč, musí ho bez odporu opustit, pokud si tam chce někdo sednout. A nedovolte, aby takové osobě se pes hned snažil dostat na klín. I když se Vám může zdát, jak je Váš pejsek přítulný, on tím dává najevo, že to je jeho místo a nemá tam nikdo co pohledávat. Tím by jste u psa pouze podporovali dominantnost ve smečce a to určitě nechcete.

Pokud už musíme štěně potrestat, např. proto, že si nechce nechat sáhnout při krmení do misky, užijte přirozený způsob, který jste mohli vidět u jeho matky. Chyťte štěně za kůži na krku. Tím se u něho vybaví reflex podřízenosti. Ale pozor!! Jakmile takto uchopíte štěně, začne okamžitě hrozně ječet. Nedělá to proto, že by ho to nějak bolelo (to Vám potvrdí každý veterinární lékař), ale proto, aby přiměl svého „protivníka“, aby ho pustil. Pokud v psí smečce pes, který takto drží druhého psa a dává mu najevo svou nadřazenost, povolí stisk, většinou se situace obrátí a zmíněný pes se sám stává podřizovaným. Tím chci říci, že nesmíte stisk povolit, jakmile štěně začne ječet. Buďte opět trpěliví. Štěně ječet za chvíli přestane a pak si uvědomí svoji prohru a podřízenost. Když budete při každém trestání štěněte takto důslední a vytrvalí, psa projevy ječení brzo přejdou a potrestání bude snášet bez hlasitých projevů a celkově Vám bude oddaný. Nikdy žádného psa nemlaťte novinami, vodítkem a podobně. Člověk by měl být psovi nadřazený pro svoji inteligenci a ne surovost!!

V případě, že při prvním zaječení štěně pustíte, docílíte pouze toho, že se po Vás ožene nebo Vás kousne. Krom toho štěně rychle zjistí, že když zaječí, tak ho hned pustíte a bude si tím pádem dělat co chce a původní záměr štěně potrestat se mine s účinkem. V dospělosti psa by se Vám to mohlo ošklivě vymstít. A nebude to špatnou povahou psa, ale Vaší špatnou výchovou.

Současně ale nesmíme zapomínat na mazlení, hlazení a mluvení na psa. Čím více času trávíme se štěnětem či dospělým psem, tím více nám je oddán. Při každé příležitosti ho pohladíme a promluvíme na něj. Když k nám pes přijde sám od sebe a přitulí se, vždy jej pohladíme i když se nám to zrovna „nehodí“. Naše laskání ale nesmí být psovi nepříjemné. Jemně a něžně ho poplácáme, pohladíme ho na hlavě, na hřbetě směrem od hlavy k ocasu, nebo ho pošimráme za ušima či kořenu ocasu. Za každý uspokojivý výkon štěně chválíme, i když ho neprovede úplně přesně.

Rovněž nesníme zapomínat na socializaci psa, tedy soužití s jinými psy. Na procházkách nebo kynologickém cvičišti musí mít štěně možnost poznávat chování jiných psů. Celou dobu ho ale sledujeme. Pokud se náhodou s jiným psem začne rvát, okamžitě ho odtrhneme. Nikdy ale nestrkáme mezi psy ruce. Na druhou stranu mu ale nebráníme v kontaktu s jiným psem, pokud si spolu hrají a jenom se třeba spolu honí. I tím se štěně učí chování mezi psy.

 

     A jedna maličkost na závěr. Pes je prostě pes a tak ho nikdy nepolidšťujte a nepřisuzujte mu lidské vlastnosti. Pes neumí lhát, neumí se přetvařovat a není od přírody zákeřný. A to je přeci dobře, ne?